Už vám někdo řekl, že se podobáte svému psovi? Pokud ano, nejste určitě první ani poslední, kdo si něco podobného vyslechl, a když porovnáte svůj a pejskův portrét, tak takovému názoru dáte za pravdu. A protože svého pejska milujete, tak vás tento fakt i potěší, stejně jako je rodič pyšný na to, že se mu jeho potomek podobá.

Už při výběru psa podvědomě tíhneme k podobným typům, jakými jsme sami. Máme z čeho vybírat, protože za tu dobu, co se pes stal věrným přítelem člověka, byla vyšlechtěna pěkná řádka psích plemen, aby byly uspokojeny rozličné nároky majitelů psů.

Tak zatímco dříve v minulosti si milovník lovu opatřil například chrta kvůli jeho rychlosti, s jakou pronásledoval lovnou zvěř, dnes si takového psa často pořídí štíhlá sportovkyně, která denně vyráží do lesa spalovat své kalorie, aby snáze ulovila muže.

Po roce se pes podobá svému pánu

Tohle španělské přísloví rovněž odráží realitu. Člověk má totiž potřebu si své milované předělávat k obrazu svému a poslušní psi mu v tom jdou na ruku mnohem ochotněji než lidé.

Od svých pánů přebírají jejich životní styl – vztah k pohybu, chuť k jídlu i duševní rozpoložení. Tak se potom psi jednoho plemene liší podle toho, s kým sdílejí domácnost.

„Jinak se bude chovat a jinak vypadat například bígl či kokršpaněl v rukou myslivce, jinak v rukou anarchisty či potížisty a jinak v rukou důchodce," upozornila odbornice na chování psů Hana Žertová.

Je známo, že psi starých lidí bývají nedůvěřiví a nedůtkliví k jiným psům a postrádají veselost a hravost, kterou naopak překypují pejskové, jež vlastní mladí lidé nebo rodiny s dětmi. Psi těžce nemocných nebo handicapovaných lidí zase vyzařují smutek a zodpovědnost.

Hitler chtěl učit psy mluvit

Aport Adolf! Hitler byl přesvědčený, že psi se svou inteligencí vyrovnají lidem. A chtěl je naučit mluvit.

Americká agentura pro výzkum veřejného mínění MediaStart provedla před nějakou dobou pro nedělní přílohu deníku New York Times studii, ve které byl srovnáván životní styl majitelů psů s charakteristickými znaky jejich miláčků.

Ukázalo se například, že 90 procent newyorských chrtů patřilo do rodiny, která se intenzivně věnuje sportu. Víc než 70 procent psů mohutnějších plemen (mastif, doga, bernardýn) si pořídili lidé nižšího vzrůstu, čímž se potvrdilo pravidlo o léčbě napoleonského komplexu.

Luxusní plemena, jejichž zevnějšku je potřeba se velmi věnovat, častěji chovají osaměle žijící ženy. Součástí studie byl i rozbor plemen, která jsou nejvíc k vidění v barech a kavárnách. S přehledem zvítězily psí rasy známé svou flegmatickou povahou (buldok, baset, mopslík).

Stejně tak nás nepřekvapí fakt, že výbušné a cholerické typy    si rozumějí s teriéry a pinči a že militantně založení jedinci si pořizují německé ovčáky. Jednoho takového měl i nechvalně proslulý diktátor Adolf Hitler. Jeho vlčák Wolf útočil na každého, kdo se k němu přiblížil. Vůdcově lékaři Ferdinandu Sauerbruchovi se jej ale podařilo jednoho dne zpacifikovat, a když pak Hitler uviděl svého psa dávat mu poslušně pac, šíleně se rozčílil a svého psího miláčka se zřekl.

A co víc, Němci chtěli v období druhé světové války sestavit děsivou armádu mluvících psů. Myšlenka byla založena na přesvědčení, že psi se svou inteligencí vyrovnají lidem. Hitler doufal, že se tito chytří tvorové naučí komunikovat se svými pány z jednotek SS a dokonce měl pro své plány k dispozici i speciální školu pro zvířata.